Když roku 1968 ve Francii proběhly rozsáhlé stávky a dělnicko-studentské nepokoje
( odkaz )
jedním ze sloganů těchto událostí bylo
“Všechnu moc imaginaci”.

Česká policie a soudy si nyní zřejmě heslo vykládají po svém. Svou moc prosazují rozvíjením vlastní fantazie. Když policie chtěla na mě vydat zatykač, zdůvodňovala to spekulativními tvrzeními a kupou nesmyslů.

Očividně jim to k vydání zatykače postačilo.Je až děsivé, jak může být jejich fantazírování
mocné. V jistých dokumentech se uvádělo: „Lukáš Borl je bez trvalého pobytu v České republice.

Na základě doposud provedených opatření bylo zjištěno,že se v období měsíců říjen až prosinec 2015 pohyboval na území Slovenské republiky v okolí města Žilina, dále na přelomu měsíců duben a květen 2016 se pohyboval ve Slovinsku v okolí města Ljubljana. Z toho místa odjel ve společnosti osoby (jméno) pravděpodobně do Holandska. Dále bylo zjištěno, že začátkem léta (červen 2016) se jmenovaný Lukáš Borl měl účastnit utajeného setkání militantních ochránců zvířat Animal liberation front (ALF), které se konalo ve Francii v okolí města Marseille pod názvem RAT ATTACK. Ze zachycené komunikace je patrné, že Lukáš Borl má v plánu cestovat podél pobřeží, tj. Itálie, Francie až na hranici Belgie a Nizozemí, kde má údajně práci (focení) pro publikaci – časopis o přistěhovaletství a migraci. Zvláštní znamení vyžádané osoby: Hnědé vlasy, vousy, na temeni hlavy 8-10 dredů o délce 15-20 cm.“ Jaká provedená opatření mohla vést k sepsání takových nesmyslů? V celé této konstrukci je pravdivé jen tvrzení, že jsem v té době neměl trvalý pobyt na území České republiky. Jakou komunikaci policie zachytila, když z ní vyvozuje závěry nezakládající se na pravdě? Zřejmě šlo o opatření a komunikaci probíhající v hlavách vyšetřovatelů. Mohli bychom to nazvat úplně obyčejné fantazírování.
Policie si ale jistě pro své jednání vymyslí lépe znějící název, protože přiznat, že se jejich moc opírá o fantazírování a vyšetřovací neschopnost, to by pro ně nebylo moc taktické.

Zpracoval: Lukáš Borl

Výzva: Sabotujte tažení těch hajzlů!

Je vidno, že represivní tažení na anarchistické hnutí nepřestává.
Příkladů je dost: Kauza Fénix v Česku, případ Varšavské trojice,
obvinění z vyloupení bank v Aachen, soudy s rebelujícími proti summitu
G20 v Hamburgu atd.

Poldové, soudci, prokurátoři, masmedia. Oni straší, vězní, rozeštvávají,
manipulují. Tohle je výzva všem Revolučním buňkám i dalším skupinám a
jednotlivcům. Sabotujte tažení těch hajzlů. Podvracejte jim terén,
techniku a struktury. Organizujte odpor. Podporujte stíhané a jejich
blízké.

To, co nás ničí, zastavíme bojem.

Cíl je jasný = svoboda, spravedlnost, anarchokomunismus

vyšlo na:
https://revolucnibunky.noblogs.org/post/2017/09/22/vyzva-sabotujte-tazeni-tech-hajzlu/

Střelecká revue je časopis, který asi dobře zná dost těch, co se aktivně zajímají o střelné zbraně.
Tato upoutávka je tedy spíše pro ty, co se s tímto tématem teprve seznamují a hledají zdroje informací.
Střelecká revue je jeden z mála časopisů s tematikou střelných zbraní, který lze pravidelně sehnat v běžné obchodní síti s tiskovinami. Nejde tedy o žádnou samizdatovou podzemní tiskovinu a tento fakt se výrazně promítá do formy a obsahu. Nutno uvést, že v některých ohledech dost
negativně.

Shrnul bych to v několika bodech:

1) Vášeň či potřeba užívat zbraně je zde zneužita ke komerčním účelům.
To je zjevné nejen z přítomných reklam (někdy navíc dost sexisticky
zobrazených), ale i z jednotlivých článků, které často vtíravě vybízí ke
koupi toho či onoho výrobku.

2) Časopis se obsahem snaží obsáhnout všestranné využití zbraní, asi za
účelem zvýšení počtu čtenářů a čtenářek. Propaguje tedy zbraně i pro
neakceptovatelné účely: Myslivectví, lov zvířat, vyzbrojování armády a
policie nebo využití ve válkách za kapitalistické zájmy.

3) Redakci tvoří osoby s vášní nejen pro zbraně, ale často také pro
velmi pochybné postoje. Ty pak časopisu dávají nepěkné ideologické
zabarvení. Výjimkou nejsou třeba různé xenofobní a islamofobní
komentáře. V editorialu srpnového vydání se také můžeme setkat s
vychvalováním Donalda Trumpa nebo s označováním protestujících proti
zasedání G20 v Hamburku za drancující internacionální lůzu. Vlastně ale
takové bláboly nejsou v revue zase tak překvapivé, když mezi pravidelné
přispěvatele patří i tací jako Petr Blahuš (info o něm zde a zde),
který byl jako přísedící u soudu v kauze Fénix (Antifenix).

S ohledem na zmíněné negativní stránky Střelecké revue, doporučuji si
tento časopis pořizovat, číst ho, ale neplatit za něj. „Drancující
internacionální lůza“ již dávno popsala mnoho způsobů jak něčeho
takového dosáhnout. Těm, co se na to necítí, rád na požádání daruji své
již přečtené výtisky.

Přestože časopis obsahuje mnoho balastu a sporných věcí, je v něm i dost
užitečného. Právě proto je vhodné ho číst. Člověk, který si chce pořídit
střelnou zbraň jistě ocení možnost nastudovat informace o tom, z jakých
možností může vybírat. Nikdo si přeci nechce pořídit něco, co sice pěkně
vypadá, ale z hlediska jeho individuálních potřeb je to nepoužitelné. Ze
stejného důvodu není od věci studovat i rubriku o historii zbraní, i když
občas se může zdát, že některé modely jsou konstrukčně natolik vzdálené
moderním zbraním, že nemá smysl jim věnovat pozornost. Obzory mohou
zajisté rozšířit také rozhovory a recenze v rubrice „nové knihy“.
Některé recenzované tituly sice odkazují k fetišizaci válečných zbraní,
jiné však ke čtivu, které stojí za pozornost. Každý jistě zvládne
profiltrovat obsah, tedy oddělit hodnotné od balastu.
Střelecká revue má i svoje webovky http://streleckarevue.cz/.
I tam je možné narazit na zajímavé články.

Nezapomeňme ale, že samotná četba z nikoho schopného střelce neudělá.

– Recenzi zpracoval Lukáš Borl, přítel „Drancující lůzy“

Dějiny anarchismu a dělnického hnutí jsou plné zajímavých událostí i osobností, které se jich účastnili.

Je tedy potěšující, že na severu Čech vznikl historický spolek Zádruha, který systematicky mapuje historii českého anarchismu od roku 1880 do roku 1926.

Kontinuita anarchistického hnutí byla v Česku přetržena světovými válkami a stalinistickou diktaturou, která se snažila spíše o “vymazání” dějin anarchismu než aby uchovávala vzpomínky pro další generace. Spolek Zádruha proto musí odvádět dost složitou badatelskou a pátrací činnost, která je skutečně obdivuhodná.

Vedle publikování nashromážděných informací na internetu (odkaz FB) se spolek rozhodl také pro tiskové vydavatelství. V létě roku 2017 vyšla první publikace věnovaná zmapování První severočeské hornické stávky v roce 1882.

„Brožurka zachycuje stávku, která svojí silou a spontánností překvapila monarchistické zřízení a politické úřady. Ty přes veškeré represivní snahy a potlačování všech projevů nespokojenosti nedokázaly zamezit propuknutí hněvu hornických mas, které tehdy, ač pramálo organizované,
ochromily mostecký, teplický a ústecký revír generální stávkou. Právě násilné potlačení stávky a následná vlna perzekuce účastníků stávky a sociální demokracie přivedla mnohé z nich do řad hnutí pod černým praporem anarchismu.“

Publikace sice není moc obsáhlá a podrobná ve výkladu událostí, avšak k tomu aby člověk pochopil podstatu tehdejšího boje s jeho přednostmi i nedostatky, na to tento text postačí. Atmosféru navíc přibližují zajímavé dobové fotografie. Historický spolek Zádruha výtěžek z prodeje brožury chce použít na plánovanou realizaci pomníků Bakunina a Ferrera v Hostomicích nad Bílinou.

– Recenzi zpracoval Lukáš Borl.