Tento text vznikl v přímém spojení s praxí Sítě revolučních buněk (SRB). Není dílem všech buněk, ale předkládá závěry korespondující s obsahem komuniké, které různé Revoluční buňky během své existence pustily do oběhu. Znamená to, že článek je výsledkem jisté části SRB a předpokládá se u toho, že s jeho obsahem zřejmě souhlasí také části ostatní. Možnost omylu ale není vyloučena. Pro takový případ se nabízí možnost vyjádřit odlišný pohled všemi, kdo se mohou cítit dotčeni případnými nepřesnostmi.
S praxí SRB je spjato nemálo očividných skutečností, které jsou mnohými přehlíženy či maskovány nepravdami. Cílem článku je demaskování nepravdivých tvrzení o SRB i objasnění (připomenutí!), co SRB svou praxí vyjadřuje a co nikoli.
* Vztah k povstaleckému anarchismu
SRB je mnohými řazena k povstaleckému anarchismu. Nic takového, ale žádná z buněk SRB nepotvrdila. Je to nálepka, která na SRB byla nalepena z vnějšku – nepřáteli, kritiky, ale i některými anarchisty zmítajícími se ideologickém zmatku.
Žádná buňka SRB neprohlásila, že by preferovala povstalecký anarchismus a hlásila se k němu. Může se to jevit jako banální, ale není. Je-li o někom uvažováno v nepatřičných termínech, je vědomě či nevědomky překroucen skutečný obsah jeho praxe. Taková praxe snadno může být prezentována jinak než jakou reálně je. V anarchistickém hnutí to přispívá ke kontraproduktivnímu zmatení. Odpůrcům anarchismu to zvětšuje potenciál manipulace a útoku.
Pokud se SRB nehlásí k povstaleckému anarchismu, je chybou síť takto označovat. Ani text o povstaleckém anarchismu ( odkaz ) publikovaný SRB nepotvrzuje, že by se SRB k povstaleckému anarchismu hlásila.
V poznámce pod zmíněným textem je uvedeno: “Text nebyl napsán SRB a nemusíme souhlasit s každou jeho částí”.
Znamená to, že jeho reprodukcí se SRB nehlásí k povstaleckému anarchismu. Pouze dává najevo, že někomu ze SRB přišel natolik zajímavý aby jej sdílel. Jiné anarchistické skupiny také publikují současně texty o městských gerilách, anarchosyndikalismu i adamitech. Neznamená to, že by se ke všem těmto různorodým směrům hlásily. Prostě stejně jako SRB publikují vše, co jim přijde zajímavé k podněcování boje, diskuzí, analýz nebo mapování historie.
* Vztah k CCF, EA, ČI, FAI/IRF
S nálepkou povstaleckého anarchismu se na SRB lepí i jiné, které také nesouzní s realitou. Jádro problému je pořád stejné. Někdo o něčem spekuluje a ta sporná tvrzení prezentuje jako by to byl nezvratný fakt. Proslýchají se tak třeba nesmyslné fráze o tom, že SRB tvoří mezinárodní alianci se skupinami jako Konspirace ohnivých buněk (CCF), Revoluční boj (EA), Neformální anarchistická federace (FAI), Mezinárodní revoluční fronta (IRF), černá internacionála aj. Pravdou však je, že žádné kumuniké SRB nebylo podepsáno CCF, EA, ČI ani FAI/IRF. Žádná buňka ani neprojevila provázanost s těmito skupinami či jejich podporu. Lze z toho učinit závěr, že SRB sleduje vlastní autonomní praxi. Tedy funguje bez přímých (organizačních!) vazeb k jiným zmíněným skupinám. Není vhodné o možnosti takových vazeb spekulovat jen na základě časté shody prostředků (třeba sabotáží) a některých cílů boje (třeba zničení kapitalismu a států).
* Vztah k mase
O SRB je často uvažováno jako projektu, který pohrdá perspektivami masového boje. Proslýchá se, že SRB tvoří elitáři s pocitem vlastní výjimečnosti a přesvědčením, že velké sociální změny budou dílem malých ozbrojených skupin. Nic takového ale z projevů SRB nevyplývá. Aktivity SRB jistě nejsou masového charakteru. Z toho však nelze dovodit závěr, že SRB masové projevy boje odsuzuje. Ani že se jich neúčastní, tam kde k nim dochází a nebude účastnit tam, kde propuknou.
SRB se organizuje v malých akčních skupinách, protože v lokálním kontextu nyní nejsou podmínky k organizaci masového boje. V situaci kdy jsou masy netečné a krotké se praktiky divokých minorit jeví jako jeden z mála možných způsobů boje. Že se do něj SRB pouští, to zhola nic neříká o vztahu SRB k proletarizovaným masám. Kdo tvrdí něco jiného, vrhá se do čirých spekulací.
* Vztah ke kritické majoritě
Nejednou SRB dostala nálepku dobrodruhů neberoucích ohled na většinu lidí za jejichž zájmy se síť pere. Jednotlivé buňky se pouští do akcí, i když jistě vědí, že se střetnou s nepochopením a kritikou velké části populace. Z hlediska demokratické ideologie je to problematické. Z hlediska anarchistické praxe a proletářského třídního boje je to ale naprosto v pořádku. Nikdo – a to dokonce ani oni “anarchističtí” kritici SRB – ve skutečnosti nevěří, že k aktivitě je správné přistoupit jen když zazní souhlas většiny nebo všech, kterých se týká. Každý projev odporu vůči kapitalismu se dnes setkává s kritikou od osob, které kapitalismus brání. Týká se to zapálení policejního auta úplně stejně jako internetového vyhlášení nenásilného a legálního bojkotu voleb. Anarchistické skupiny musejí přistupovat k protikapitalistické aktivitě stále i navzdory většinovému postoji, těch kteří aktivní anarchisty kritizují. V tomto ohledu SRB nejedná jinak než jiné anarchistické skupiny. Včetně těch pacifistických nebo preferujících legální taktiky.
* Vztah k jiným taktikám
SRB je někdy vytýkáno, že údajně glorifikuje násilné nelegální metody (sabotáže aj.). Také, že pohrdá metodami nenásilnými a legálními. Je to jen další lež a přehlížení pravdy. Že SRB praktikuje převážně sabotáže,to samo o sobě nic neříká o vztahu sítě k jiným metodám. Při pozorném čtení komuniké je ale záležitost jasnější. SRB smysl jiných metod nepopírá, jak bylo uvedeno třeba při oznámení vítězného boje SRB proti Řízkárně.
citát: “Autonomní intervence SRB i zvolené sabotážní metody byly vynuceny okolnostmi a potřebami tohoto konkrétního boje. Rozhodně však nejsou univerzálním modelem aplikovatelným na všechny situace.
V jiných bojích může k dosažení stejného cíle postačit organizace piketů. V takovém případě zajisté nemusejí hořet firemní auta. Tam, kde ale mírné protesty nestačí, tam se série sabotáží stává pákou, která nás odvrátí z cesty k porážce a umožní nám vítězit.”
V anarchistickém prostředí je v oblibě e-mailová komunikace přes riseup.net, protože tato platforma zaručuje anonymitu a odmítá spolupráci s policií, soudy atd. Často se vedou debaty o tom, zda se můžeme na tuto záruku opravdu spolehnout. Vystává mnoho otázek. Kauza Fénix naštěstí na některé dokázala odpovědět. Přinesla třeba několik příkladů, že policie vážně nedokáže RiseUp.net prolomit a získat citlivé údaje o lidech, kteří využívají jejich služeb.