Monthly Archives: September 2017

Recenze: První severočeská hornická stávka 1882

Dějiny anarchismu a dělnického hnutí jsou plné zajímavých událostí i osobností, které se jich účastnili.

Je tedy potěšující, že na severu Čech vznikl historický spolek Zádruha, který systematicky mapuje historii českého anarchismu od roku 1880 do roku 1926.

Kontinuita anarchistického hnutí byla v Česku přetržena světovými válkami a stalinistickou diktaturou, která se snažila spíše o “vymazání” dějin anarchismu než aby uchovávala vzpomínky pro další generace. Spolek Zádruha proto musí odvádět dost složitou badatelskou a pátrací činnost, která je skutečně obdivuhodná.

Vedle publikování nashromážděných informací na internetu (odkaz FB) se spolek rozhodl také pro tiskové vydavatelství. V létě roku 2017 vyšla první publikace věnovaná zmapování První severočeské hornické stávky v roce 1882.

„Brožurka zachycuje stávku, která svojí silou a spontánností překvapila monarchistické zřízení a politické úřady. Ty přes veškeré represivní snahy a potlačování všech projevů nespokojenosti nedokázaly zamezit propuknutí hněvu hornických mas, které tehdy, ač pramálo organizované,
ochromily mostecký, teplický a ústecký revír generální stávkou. Právě násilné potlačení stávky a následná vlna perzekuce účastníků stávky a sociální demokracie přivedla mnohé z nich do řad hnutí pod černým praporem anarchismu.“

Publikace sice není moc obsáhlá a podrobná ve výkladu událostí, avšak k tomu aby člověk pochopil podstatu tehdejšího boje s jeho přednostmi i nedostatky, na to tento text postačí. Atmosféru navíc přibližují zajímavé dobové fotografie. Historický spolek Zádruha výtěžek z prodeje brožury chce použít na plánovanou realizaci pomníků Bakunina a Ferrera v Hostomicích nad Bílinou.

 

 

– Recenzi zpracoval Lukáš Borl.


Recenze: Horečka – Pavel Pecka

“Horečka” je další kniha s vězeňskou tématikou, kterou jsem přečetl při pobytu ve vazební věznici.
Příběh pojednává o vězni Bohdanovi, který počátkem padesátých let minulého století utekl z kárného tábora.

Bohdan rozhodně neměl dobré vyhlídky do budoucna a s pomocí spoluvězně proto využil příležitosti a upnul se k naději na změnu. Jenže útěk byl jen začátek všeho. Následovala celá řada událostí plných napětí a nečekaných zvratů. Útěkář nejprve musel najít cestu z nebezpečné zóny střežené policií. Podařilo se mu to, ale při nečekaném setkání s jistým mužem se dostal do potyčky a zabyl ho. Rozhodl se pokračovat v cestě na kterou se vypravil a brzy se mu podařilo najít úkryt u kamaráda. Tou dobou už ale vedení věznice zuřilo a hledalo jakékoliv informace o tom jak se vězni podařilo utéct, kdo mu pomohl a kde se skrývá. Pátrání se nejvíce dotklo Bohdanova kamaráda Lukáše. V kárném táboře na něj padlo největší podezření a byl vystaven hrubým vyšetřovacím metodám.

Na řadu přichází otázky lidské vůle, zrady, solidarity a schopnosti vzdorovat iv hodně nepříznivých podmínkách.

Lukáš zatvrzele mlčel a nevyzradil nic, co mohlo napomoc k dopadení
Bohdana. Jeho postoj však pro něj přichystal tragické následky. A nejen
pro něj! Také Bohdan a další postavy dopadly dosti zle. Co se jim stalo
nebudu rozvádět, abych neprozradil příliš mnoho o příběhu. Ať se jím
každý pročte sám, protože to určitě stojí za to. Příběh byl napsán v
roce 1967 a kniha se dá snadno obstarat v antikvariátech. Já ji poznal
díky mému otci, kterému jsem za to vděčný.

– recenzi napsal Lukáš Borl ve vazební věznici Litoměřice 22. 11. 2016.