Kdo čekal, že zaměstnavatel, který si místo minulého kola kolektivního vyjednávání vzal pauzu na „přemýšlení“, konečně přijde s důstojnou nabídkou na růst mezd, ten se šeredně spletl. 

Na 5. kole kolektivního vyjednávání, jež se konalo v úterý 6. března, firma opět předložila naprosto ubohou nabídku, kterou nelze nazvat jinak než jako výsměch všem zaměstnancům. 5. kolo kolektivního vyjednávání se mělo konat již minulý týden, kdy ale firma ŠKODA písemně požádala o odklad. Mezitím proběhlo zasedání dozorčí rady Škoda Auto, kde předseda PR vyzval firmu k předložení důstojného návrhu na růst mezd. Marně!

Bojíme se napsat, co vlastně firma nabídla, protože hrozí, že to vyvolá hněv zaměstnanců, jenž se promění v okamžitou stávku, a to bychom opravdu nechtěli!

Za doslovný kopanec do zadku všem lze označit návrh na růst tarifu o 4,3 procenta. Zdá se, že firma, nebo její představenstvo žijí poslední týdny na jiné planetě a nedostal se k nim požadavek Odborů KOVO. A tak pro ně připomínáme: Odbory KOVO žádají růst mezd pro zaměstnance o dvojciferné číslo!

Jakákoli nižší nabídka je plivnutí do tváře lidem, kteří tvoří výrobní a prodejní rekordy, kteří dřou ve dne – v noci často bez možnosti odskočit si alespoň na záchod, lidem, kteří obětují své zdraví a někdy i životy firmě ŠKODA!

Kromě směšné nabídky do tarifu, zaměstnavatel nabídl jednorázové platby. Nabízí jednorázovou platbu 3000,- Kč, ano čtete správně, tři tisíce korun (nikoli eur) vyplatit ve výplatě za duben a po pěti tisících prémie za duben a listopad 2018.

Průběh 5. kola kolektivního vyjednávání zhodnotila Podniková rada na svém mimořádném zasedání včera, tedy ve středu 7. března 2018, po uzávěrce vydání Škodováckého odboráře z tohoto týdne. Zároveň Odbory KOVO intenzivně pracují na přípravě velkého shromáždění v Mladé Boleslavi, Kvasinách a Vrchlabí, kde budou zaměstnanci informováni.

Zásadním průlomem alespoň je, že zaměstnavatel přistoupil na návrh odborů odpojit jednání o atypických systémech směn a věnovat se pouze vyjednávání o mzdách. Konečně rozumné slovo! Připomeňme, že Odbory KOVO deklarovaly, že budou vyjednávat pouze růst mezd, přičemž trvají na svém vstupním požadavku.

O atypických systémech směn zcela jednoduše vyjednávat odmítáme. Zaměstnanci již přinášejí svou oběť nekonečné tvorbě výrobních a prodejních rekordů – v Kvasinách 18směnný systém, v lakovně MB 17směnný systém, v Mladé Boleslavi a Vrchlabí flexikonta. Teď za to chtějí pocítit pořádnou finanční odměnu! Jejich trpělivost není nekonečná.

Firma kromě toho připustila variantu tarifní dohody na 12 měsíců, bohužel, s výše uvedenými zcela nepřijatelně nízkými hodnotami. Zřejmě hodlá vyvolat zdržovací taktiku, protože přišla s návrhem na prodloužení platnosti stávající kolektivní smlouvy i po 31. březnu 2018, kdy vyprší platnost současné mzdové dohody. Na tuto hru firmy nepřistoupíme.

Odbory KOVO konstatovaly, že pokud zaměstnavatel závazně upustí od vazby tarifního navýšení na atypické směnné systémy a přistoupí na roční dohodu, jsou ochotny pokračovat v platnosti a účinnosti Katalogu systémů pracovní doby i po 31.3.2018 a nevypovídat dohodu o flexikontech a dohodu o atypických systémech směn, která je pro Kvasiny a lakovnu MB uzavřena do 31.12.2018.

Zaměstnavatel musí zásadně zvýšit mzdovou nabídku. A nehodláme přitom už poslouchat tradiční strašení nutnými investicemi do budoucnosti, krocením nákladů a rozevíráním platových nůžek. Když jde ale o platy manažerů, tak jdou úspory stranou, firma jistě ve výroční správě zveřejní odměny šéfů a jistě bude zajímavé porovnat jejich meziroční růst. Svůj podíl teď musí pocítit i zaměstnanci bez ohledu na strašení firmy, co bude za několik let. „Jdeme do toho rizika, řekneme si o vyšší přidání mezd s tím, že to tato firma i po roce 2019 utáhne, tak jako jde firma do mnoha jiných rizik. Člověk musí někdy riskovat,“ uvedl předseda Povšík.

Navíc se nabízí otázka: Tady se snad dělá málo? Deset let děláme flexisměny, to už je dnes vlastně směnný model. Jestli nás chce firma vydírat, bořit nám rodiny, tak ať jde klidně do Asie, vydírat se nenecháme! Rekordy, které děláme v horku, v taktu. Opravdu to není dost?